Ve dnech 15. až 17.9. roku 2000 se konal v Bratislavě ISTROCON - setkání přátel sci­fi, fantasy a věcí podobných. Jeho hlavními ozdobami byli dva zahraniční hosté z USA - spisovatel Mike Resnick a (pro zdejší osazenstvo mnohem zajímavější) herec Ted Raimi.
   Na začátku je nějaké to povídání, jak to všechno probíhalo, a po něm následuje několik fotek s popisky.

---

   Do Bratislavy (Blavy) jsem vyrazil z Ostravy vlakem o půl páté ráno. Cesta probíhala celkem nudně a bez problému, a tak jsem celou dobu podřimoval. Jediným zpestřením byla pasová kontrola, jinak jsem skoro celou cestu seděl v kupé sám.
   Vlak přijel do Blavy celkem na čas, něco po deváté. Před nádražím jsem zjistil, že od něj žádný autobus číslo 58 (jak bylo naznačeno na mapce na WWW stránkách Istroconu) nejezdí. Podle mapy však SÚZA, kde se con konal, nebyla daleko, a tak jsem tedy vyrazil pěšky. Po cca. hodině cesty a nejednom zdolaném výškovém metru jsem konečně dorazil do cíle. V tu chvíli následovalo poměrně značné překvapení - totiž nezvykle vysoká kvalita všech prostor, kde se con konal. Stručně řečeno vše bylo lepší než na Draconu, který je pokládán za nejluxusnější český con.
   Stoupl jsem se do registrační fronty a po pár minutách jsem byl odbaven a byl mi přidělen pokoj. Po dobu strávenou ve frontě jsem se bavil pohledem na přítele Melkora kmitajícího tam a zpět.
   Takže jsem zapadl na pokoj (dvoulůžkový), vybalil věci, zďobl chleba s paštikou, ale hlavně jsem se osprchoval! Následovalo první pročtení programu a rozvažování, na co zajít a na co ne. Mezitím jsem zjistil, že přítel Melkor má pokoj hned vedle, takže do "Půlnoční čajovny U Mělkoře" to budu mít coby granátem dohodil.
   Pátek vypadal celkem jasně na hlavní palubu - od 14:00 MATRIX (viděl jsem ho po 1/2 roce), od 16:00 Divoká planeta, hodně dobrý animovaný československo­francouzský sci­fi film z první poloviny 70. let. Poté už mělo následovat slavnostní zahájení celé akce. Rafinovaně jsem si sednul doprostřed druhé řady - rafinované to bylo z toho důvodu, že první řada bývá na zahájeních vyhrazena hostům. To se mi také bohatě vyplatilo, protože jen o jedno místo doprava si přede mne sedli Ted Raimi s Mikem Resnickem. Samozřejmě jsem této situace nemohl nevyužít, a tak vznikala fotka číslo 1.
   Zahájení se povedlo, všichni se dobře bavili, a dokonce i přišel kouzelník. Poté už nastoupil na pódium Ted Raimi, předvedl pár kousků s mikrofonem a následovala hodinka Q&A - tedy otázek a odpovědí (vyjímkou byla otázka na barvu spodního prádla, ta byla hned od začátku tabu). Na jeho vystupování bylo nádherně vidět, že jednak je profík, a jednak ho to skutečně baví. Krátce řečeno to byla jedna z mých nejpříjemnějších chvil na jakémkoliv conu. Přesně ve chvíli, kdy měl Ted Raimi skončit, také skončil a odebral se urychleně pryč.
   Jelikož do půl deváté, kdy mělo začít Q&A s Mikem Resnickem, ještě nějaká ta minuta zbývala, odebral jsem se na pokoj. Tam jsem ke svému překvapení našel nejen své věci, ale i počítač, monitor, klávesnici, myš a něčí věci. Po chvíli se objevil Melkor s tím, že se ke mně nastěhoval - proběhla totiž komprimace osazenstva, a jelikož jsme oba byli na pokojích sami, tak se nastěhoval radši ke mně než k nějomu jinému. Ale to už byl čas opět vyrazit na hlavní palubu.
   Pokec s Mikem Resnickem byl skvělý a pohodový - vyložil nám své názory na sci­fi jako takové, pohovořil o tom, kde bere většinu své inspirace (pro zájemce: z Afriky), a trošku se navezl i do Hollywoodu. Dá se řict, že čas s ním strávený uběhl dost rychle.
   Něco po desáté začalo promítání filmu Rogera Vadima Barbarella s Jane Fondovou (za mlada) v hlavní roli, který jsem chtěl vidět minimálně už deset let a který je naprosto geniální. Tolik tedy k největšímu filmovému zážitku z tohoto conu.
   Promítání skončilo zhruba o půlnoci a proto nastal čas, aby byla otevřena Půlnoční čajovna U Mělkoře. Po pár minutách se započali trousit první hosté, a po chvíli byl už pokoj natolik zaplněn, že byly otevřeny dveře na balkón, aby se ten celý dav nějak vešel. A kecalo se a kecalo a kecalo. Kolem půl jedné dorazil i Mike Resnick a byl přivítán potleskem. Sedl na židli, poručil si vodu (čaj nechtěl) a hned se zapojil do pokecu - takže pokojem zněla českoslovenština a z jednoho kouta se ozývala angličtina těch, kteří s ním zrovna mluvili - a že to byl skvělý pokec.
   Kolem třetí čtvrté započala odchodná, lidé se postupně vytráceli a vytráceli. Kolem páté jsme s Melkorem zalehli do postelí. Kolem nás na koberec WELL, SKOGEN a pár dalších.
   V sobotu to šlo jako na drátkách - Františka Vrbenská, další beseda s Mikem Resnickem (tentokrát hovořil o svých zkušenostech s Hollywoodem a Afrikou), přednáška Conanove stopy na Slovensku a setkání s CONAN SOCIETY (probírala se též otázka anticon(an)cepce a con(an)domu), videoprojekce Stopařova průvodce po galaxii (snad už bude na Draconu celý), autorské čtení Ondřeje Neffa (povídka vskutku nechutná, perverzní, úchylná, mrtvolácká, vakuová, Měsíční atd.).
   A v 16:00 jako další bod programu opět Ted Raimi. Opět naprosto perfektní. Původně se sice měly promítat bloopery z Xeny, ale z nějakých (mně zatím záhadných) důvodů se opět konalo Q&A. Poté následovala autogramiáda, jejíž průběh se snad dá přirovnat jedině k tlačenici v tokijském metru. Na poslední chvíli se mi však také podařilo uzmout jeden autogram, a tak jsem byl celkem spokojen. Odkvačil jsem na pokoj, dal si další sprchu a trošku jsem se dospal.
   V půl jedenácté jsem zaskočil na přednášku přítele Melkora o kosmických korábech. Obrázky i animace byly pěkné, jen by to, milý Melkore, chtělo lépe propracovat průvodní slovo a trošku odzmatečnit.
   Něco po půlnoci následoval "zlatý hřeb" večera - česká i slovenská předpremiéra filmu Battlefield Earth. Po pravdě rečeno jsem se naposledy podobně bavil na Dni nezávislosti - však taky film sklidil několikrát potlesk na otevřené scéně - rozhodně na to nechoďte, je to skutečně škoda peněz. Promítání skončilo asi v půl třetí. Následovala tedy cesta na pokoj kde jsem se, zcela unaven, svalil do postele a usnul.
   Ráno jsem sbalil věci, odhlásil jsem se na recepci a odebral jsem se na videoprojekci Sedm zvratočných. Jednalo se o výběr nejlepších zvracecích scén z filmů a seriálů. Inspirací prý byl stav většiny návštěvníků různých conů po bouřlivě strávených nocích.
   A teď to už půjde rychle - odjezd autobusem na nádraží, více než tři hodiny čekání na vlak, nastoupení do vlaku, někde u Přerova velká návštěva WC (bohužel už nebylo zbyti), v Ostravě výstup z vlaku, sednutí na trolejbus, doražení domů, svlečení, lehnutí do postele a konečně blahodárný spánek.

   A celkové hodnocení? Pro mne osobně (a jistě se se mnou mnozí shodnou) to byl zřejmě nejvydařenější con, co jsem kdy zažil. Vynikající ubytování a prostory konání conu - zde je třeba poděkovat všem sponzorům, bez nichž by to nešlo, a také Ministerstvu kultury SR a městu Bratislavě, za jejichž podpory se akce konala (IMO u nás věc snad nemyslitelná). Dále vynikající organizace a naprosto hladký chod všech akcí, nekonaly se jinde celkem bežné organizační zmatky (dokonce ani při registraci).
   A zahraniční hosté? Mike Resnick je velice příjemný chlapík, je radost s ním pokecat a pobýt.
   S Tedem Raimim je to trošku složitější - připadalo mi (a posléze mi to i bylo z několika zdrojů potvrzeno), že byl dost zaskočen tím, co se kolem jeho osoby dělo. Zřejmě předpokládal, že ho tady (resp. na Slovensku) zná jen pár lidí - rozhodně nečekal, že půjde po ulici a lidi na něj budou pokřikovat, ženské ječet a omdlévat jako v šedesátých letech v případě Beatles (no to je možná trochu nadsazené). Mimo pódium mi trošku připadal jako zvíře zahnané do kouta, které neví, co si má počít. Asi počítal s tím, že ve východní Evropě se ještě žije na stromech a na dálku se dorozumíváme morseovkou.

   Tak mě napadá, že by nemuselo být marné, kdybych na nějakém conu spáchal nějakou tu přednášku o Xeně (a potažmo i o Ercylovi). Přijde mi, že dost lidi (i z řad fandomu) ji stále považuje za cosi naprosto podrůměrného, nehodného jejich ctěného zájmu. Tak co, případní organizátoří conů či lidé organizátorům blízcí, kteří čtete tento můj výplod - byl by zájem?

Číslo 1: Tak tohle je fotka, na kterou jsem opravdu hrdý. Sice jsem Teda Raimiho musel chvilku ukecávat, ale nakonec souhlasil. A od té doby mám něco společného s Lucy a Reneé - všichni jsme drželi Joxera za nos :­)	Mike Resnick vyprávějící své zážitky z Hollywoodu a z Afriky - oboje stejně absurdní a zábavné.
Z přednášky "Conanove stopy na Slovensku".	Ondřej Neff čtoucí svou nechutnou, perverzní, mrtvoláckou, vakuovou a Měsíční povídku.
Opět Ondřej Neff, tentokrát zřejmě s povděkem sledující, jak během jeho čtení přibylo v sále lidí. To však ještě netušil, že se tak děje především díky tomu, že po něm bude pódium patřit Tedovi Raimimu.	V sále zásadně vypínat mobil! Jinak se ho po zazvonění zmocní Ted Raimi a volající strana se zřejmě ocitne poněkud v šoku.
Ted Raimi právě povídá o hlasových dispozicích Kevina Smithe.	Beseda s Tedem Raimim byla několikrát narušena tímto divným individuem, které pokládalo zásadně zákeřné otázky a ještě se k tomu drze přiznávalo.
Přenosná čajovna (v polorozloženém stavu) onoho divného individua, díky které opět proběhla "Půlnoční čajovna U Mělkoře", kterou tentokrát poctil svou návštěvou Mike Resnick.	Já a Mike Resnick.
Ted Raimi poté, co jsem jej požádal, aby se na chvilku tvářil jako Ted Raimi a ne jako Joxer.	Tady se to všechno odehrávalo.

   To by prozatím bylo všechno, omluvte v některých případech poněkud sníženou qalitu fotografií - foťák jsem sháněl na poslední chvíli a byl jsem rád, že jsem sehnal co jsem sehnal.