molir@yahoo.com			Proč jim to nejde    Úvaha o tom, proč se seriály The New Adventures Of Robin Hood a Sindbád tak nějak nepovedly ...    Jednou z hlavních příčin je dle mého názoru naprosté ignorovaní většiny základních pravidel pro napsání dobrého příběhu:    1) Moc hlavních postav:      Nemohu si pomoci, ale celá družina hlavních hrdinů je na cca 45 minut času zoufale moc - divák se nemá s kým stotožnit a je spíše zmaten ... ideální jsou dvě, maximálně tři postavy - a to nejenom v případě seriálu, ale i celovečerních filmů.    2) Ploché postavy:      Ono ploché je míněno po stránce psychické, nikoli fyzické. Prostě postavy nemají skoro žádné pozadí, žádnou historii, v průběhu času se vůbec nevyvíjejí, zůstávají pořád stejné a po chvíli nudí. Je to způsobeno i předchozím bodem, jelikož při mnoha postavách na nějaký jejich vývoj není místo. S tím souvisí i to, že postavy jsou černobílé, dobré nebo špatné - nic mezi tím.    3) Postavy jsou téměř nezničitelné:      Ano, postavy jsou naprostí suveréni, někam vpadnou, vymlátí to tam, a jdou o dům dál. Ovšem aby se dosáhlo upevnění pouta mezi divákem a postavou, tak ta musí občas krutě trpět. Možná to zní divně, ale je to tak.    4) Je to pořád o tom samém:      Postavy někam vpadnou, zjistí co se děje, najdou padoucha, vymlátí to tam, a je konec. Jen velice zvláštně se objeví i něco jiného. Jeden by řekl, že si autoři zahráli někde nějaké RPG (míněno to původní papírové, nikoli počítačové), řekli si, že se jim to líbí, a napsali podle toho kopu scénářů, které se liší jen tím, co je padouch zač a co provedl. A nějak jim nedošlo, že se to tak prostě dělat nedá - a před nimi na to už přišla spousta lidí.    5) Občas ignorují základní stavbu příběhu:      To je možná horší než závady u postav - dobrý příběh špatné postavy přebije, opačně nikoli. A jaká by měla být ona ideální struktura příběhu: Úvod - Zápletka - Zvrat - Vyvrcholení - Finální konfrontace - Závěr ... někdy tuto strukturu ignorují, některá z výše uvedených částí chybí a příběh nefunguje.    6) Chybí nadhled:      Autoři neumí ukázat, že vše, co vytvářejí, je v podstatě jen hra, a že to nejde brát vážně. A to už nemluvím o neexistenci úletových epizod, které naprosto bourají některé představy o postavách a některé naopak dovádějí do extrému a v netušených souvislostech.
				Dalším problémem je nezvládnutí akčních scén - nemohu si pomoci, ale bitky vypadají poněkud neatraktivně. Obzvláště u Sindibáda je to katastrofa ... i když se to nezdá, tak v bojových scénách v XWP a HTLJ je spousta práce a plno technických fíglů - spousta kaskadérů, počítačové triky (hlavně vymazávání tažných lanek), choreografie, a dost také filmování různou rychlostí během jednoho záběru (v XWP a HTLJ bývají souboje filmované rychlostí 22 snímku za sekundu a jsou promítány rychlostí 24 snímků za sekundu; běžně je to sice téměř nepostřehnutelné, ale hned to vypadá jinak). A důležité je také finální sestříhání těchto scén ... a také to, aby bitky nevypadaly jedna jako druhá ...    Další podstatnou bolístkou je hudební doprovod - na sto honů z něj čiší naprostá syntetizátorová lacinost ... ne že by hudbu k XWP či HTLJ nahrával živý orchestr, to ne, ale je tu snaha, aby to tak pokud možno vyznělo. Kdežto u Hooda a Syndibada tomu tak není - oni totiž zřejmě nepochopili, že správná fantasy je bytostně závislá na atmosféře - a tu lze u audiovizuálního díla vytvořit jedině souhrou obrazu a zvuku - a tedy i hudby, kterou zdaleka nelze podceňovat ... viz. Conan The Barbarian, který by bez svého hudebního doprovodu nebyl ani poloviční ... no ono ostatně mluví za své i to, že prozatím po odvysílání každé řady XWP byl vydán soundtrack a Joseph LoDuca byl za hudbu ke Xeně (zatím) třikrát nominován na cenu Emmy ... u HTLJ to jsou po šesti řadách (nebo spíše pěti, protože první a šestá jsou poněkud kratší) tři soundtracky. A s tím souvisí i druhý problém s hudbou v Hoodovi a Syndibadovi - je to totiž pořád to samé - jeden motiv pro mlátičky, druhý pro vypjaté momenty (třeba klasické přelézání provazového můstku, který se snaží mezitím někdo zlikvidovat), nějaký ten milostný motiv, nějaký ten tajemný motiv, nějaká variace na znělku a tím to hasne. A příští díl to samé znovu. Taková Xena měla už od začátku minimálně tři různé mlátičkové doprovody, skoro v každé epizodě se objevil nějaký nový motiv. Později se objevily i díly se speciálně komponovanou hudbou (třeba The Debt), a některé motivy z nich se rozšířily i do ostatních dílů - viz. třeba "dahak music" z The Deliverer (když Krafstara přidělávají k oltáři). Ale u Hooda a Syndibada pořád jedna a tatáž obehraná písnička. Schvalně si pusťte nějakou mlátičku ze Xeny s vypnutým zvukem a k tomu si představte hudbu ze Syndibada (určitě jste ji někdy slyšeli) a rozhodně se vám to nebude líbit - i když je to Xena. Celkově bych řekl, že v hudbě ztrácí Hood a Syndibad asi nejvíc.    Mno a další věc (spíše pro pány), ve které XWP a HTLJ jasně nechávají Hooda a Syndibáda daleko za sebou jsou ženské. Tím nemyslím jen Xenu a Gabrielu, ale spíše epizodní ženské postavy i ženské, co jen dělají křoví. Je to rozdíl několika tříd.    No a na závěr aspoň jedna pozitivní věc: v The New Adventures Of Robin Hood se mi jedna epizoda líbila ... i proto, že byla naprosto netypická pro tento seriál ... totiž většinu času se v ní vyskytoval pouze Robin Hood, šlo mu dost o krk a neměl zdaleka navrch ...